Třiapadesátiletá personalistka Jana si před pěti lety vyslechla diagnózu chronické lymfocytární leukémie. Ačkoli nemoc zpočátku nevyžadovala okamžitou léčbu, postupně Janu začala připravovat o energii a výrazně zhoršovala její fyzickou kondici i běžné fungování. Díky vlastnímu aktivnímu přístupu a vynikající péči zdravotníků se ale dokázala vrátit do běžného života i zůstat u své profese.  

Myslela spíš na své blízké 

Jana, která již pětadvacet let žije a pracuje v Praze, se o své nemoci dozvěděla vlastně úplnou náhodou, když si při samovyšetření nahmatala bulku v prsu. Vydala se proto ihned na mamografii, kde prsa sice byla v naprostém pořádku, ale lékařům se nezdály zvětšené uzliny v obou podpažích, a tak ji obratem odeslali k obvodní lékařce. Ta bleskově zareagovala, nařídila krevní testy, a ty posléze odhalily chronickou lymfocytární leukémii v časném stadiu. 

Nemoc v této fázi nevyžadovala nasazení léčby, Jana pouze docházela na pravidelné kontroly, cítila se dobře, sportovala a žila dál běžným životem. Postupně však začala ztrácet energii, zhoršovala se jí kondice, často se zadýchávala, musela mnohem víc odpočívat a veškerou zbývající sílu věnovala jen tomu, aby zvládla dojít do práce. Své okolí se snažila chránit, a tak o diagnóze věděli jen ti nejbližší, kteří nastalou situaci nesli velmi těžce. 

„Přítel z toho byl úplně špatný, protože viděl, jak ta nemoc postupuje. Nedokázala jsem už dojít pořádně ani k autu, aniž bych se nezadýchala. Byl z toho zoufalý a dcera vyděšená,“ vzpomíná Jana na období těsně před zahájením léčby. Vyčkávání na moment, kdy se stav zhorší natolik, aby se přistoupilo k terapii, bylo psychicky nesmírně náročné, avšak Jana sama sebe nelitovala, spíše se snažila utěšovat své nejbližší.

Motivace z pacientské organizace

Zásadním momentem se pro Janu stalo nalezení podpory pacientského spolku Diagnóza leukemie, kde našla nejen chybějící informace, ale hlavně zjistila, že na nemoc nemusí být sama. Na setkáních spolku se od ostatních pacientů dozvěděla naprosto stěžejní věc – nesmí zůstat pasivní, nemůže jen nečinně čekat na zhoršení stavu, ale musí se o své možnosti léčby sama aktivně zajímat. 

Tento proaktivní přístup ji následně přivedl až do Fakultní nemocnice Hradec Králové k lékaři Martinu Šimkovičovi, který zrovna otevíral novou klinickou studii porovnávající moderní formy terapie. Po sérii detailních vyšetření zažila obrovskou úlevu a opadl z ní předchozí stres, když jí pan doktor oznámil, že splňuje veškeré podmínky pro zařazení. „Byla jsem rozhodnutá udělat všechno pro to, abych nemoc dostala pod kontrolu,“ vysvětluje Jana své odhodlání s nemocí bojovat. 

Složitý proces nemocničních kontrol, podpůrných léků a infuzí se tak mohl rozběhnout. Ačkoliv byla na oddělení obklopena pacienty často i o dvacet let staršími a první měsíc strávila z velké části v nemocnici, nepřipouštěla si chmurné myšlenky, že by to snad nezvládla. Naopak cítila hluboký vděk za to, že dostala příležitost podstoupit nejmodernější terapii .

Udržet si vědomí soběstačnosti 

Výhodou inovativní léčby bylo, že Jana mohla zůstat aktivní a nezažívala silné nežádoucí účinky, například těžko zvladatelné nevolnosti, kterými často trpí pacienti léčení klasickou chemoterapií. Dokonce se již po prvním měsíci mohla naplno vrátit ke své práci, z čehož měla velkou radost. 

„Zvládla jsem to, byť tam byly nějaké infekce, ale přesto to nebylo příliš limitující. Stalo se, že jsem si po obědě na chvíli lehla, ale pak jsem pokračovala dál,“ popisuje Jana a dodává: „Přála bych si, aby mělo stále více pacientů možnost užívat moderní léčbu namísto chemoterapie. Díky tomu, že člověk zůstane aktivní, si udrží vědomí soběstačnosti, které je pro zvládnutí celé situace nesmírně důležité.“  

V červenci 2025 pak přišla po mnoha měsících skvělá zpráva – léčba úspěšně skončila a její tělo dokázalo dostat nemoc do remise. Dnes, více než rok po léčbě, zažívá Jana pocit druhé šance na plnohodnotný život a plně se věnuje rodině – užívá si tříletou vnučku a očekává narození další. Pořídila si elektrokolo, jezdí na výlety do přírody a s přítelem s oblibou cestují autem po republice. 

Cítí obrovský vděk, a proto se aktivně zapojuje do pacientských skupin na sociálních sítích, kde podporuje nově diagnostikované pacienty a sdílí s nimi své zkušenosti. Všem ostatním s úsměvem vzkazuje: „Starejte se o svoje tělo, nenechte nic být a choďte na preventivní prohlídky. Hlavně se nestresujte kvůli malichernostem. Věřte lékařům, věřte sami sobě a nenechte nemoc, aby vám vzala radost ze života,“ uzavírá Jana, jejíž příběh je důkazem, že aktivní přístup k vlastnímu zdraví se vyplatí.

Kde najdete podporu? 

Každý, kdo si vyslechl diagnózu leukemie, prožil chvíle strachu z neznáma: Co se mnou bude? Jakou mám prognózu? Jak budu snášet léčbu? Jak nemoc ovlivní můj každodenní život? Leukemie patří k vzácným typům rakoviny, obvykle nemáme ve svém okolí nikoho, z jehož zkušeností bychom mohli čerpat. Spolek Diagnóza leukemie již 20 let propojuje pacienty napříč republikou, poskytuje informace od odborníků a pořádá celostátní setkání – aby nikdo nemusel být na svoji nemoc sám, aby se každý pacient dokázal zapojit do rozhodování o vlastní léčbě.  www.diagnoza-leukemie.com